Zima na náchodsku

www.levneucto.wbs.cz - mzdy, účetnictví, daně ...

"Perličky"

Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada sice vaše problémy nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít. Jan Werich.
"Bohatý není ten, kdo má nejvíce, ale ten, kdo potřebuje nejméně."

Sem přijdou výroky dne. Pokuste se mně prosím nějaké připomenout. Děkuji.


Úplně nejčerstvější

17.12.2011 Musím předeslat, že předpověď počasí je katastrofická vichřice Joachim minimálně do poledne.
Ráno Eva vstává a manžel se jí ptá "Ty opravdu jedeš"? "No, musím, když jsem vedoucí". Ve vlaku na zpáteční cestě se přiznává, že už psala email Věrce, že kdyby nebyla vedoucí, tak nikam nejede. Ale neodeslala jej, zato se chodila do 23.00 hod. a ještě ráno dívat do Vzkazovníku, jestli akci pro nepřízeň počasí nezruším. Opět se potvrdilo staré známé - "když nevíš, jestli ano, nebo ne, platí vždy ANO".

17.12.2011 Jana se zpozdí, v restauraci na Výrovce se ptám, kde byla - Jana říká "volal Jarda, kde jsem?" já říkám "na Výrovce v hospodě" a Jarda "já mylsel, že jezdíš sportovat, ne po hospodách?!"

2.12.2010 ve čtvrtek jedeme z Prvosenky (původně na Vlašky, ale na odbočce pod Václavákem se Vláďa boří po zadek, tak velím, že měníme plán) na Černou boudu. Když se zvedáme po občerstvení a nechce se nám do nevlídného počasí, kdosi říká, ještě, že jsme jeli sem. Já říkám "mám rozum ne". A oni ti holomci (skoro všichni) se můžou potrhat smíchy, že já mám rozum, ty jó!

28.11.2010 První výjezd - Orlické hory. Parádní den jako vystřižený ze snu. Oči se nemůžou nabažit, fotím co nejvíc to jde, abych tu nádheru maximálně zachytila. Představte si bílý hřeben Krkonoš v pozadí, pozlacený sluncem a parádní stopu z Orlických hor, přes velké údolí, směřující ke Sněžce. No, fakt to nemá chybu. Foťák mám jen já, Leoš fotí navigací. Večer mě posílá fotky, nezvykle brzy, tak spěchám stáhnout ty své, abych se podívala na tu parádu a dala je do Picasa pro ostatní, kteří mě už upomínají. Otevřu foťák a věřte, nevěřte, krve by se mě nedořezal. Nemám co stahovat, protože ve foťáku nemám kartu. Hele, nevěřili byste mně ten pocit bezmoci. Píšu to Jitce, která čeká na fotky - "no to nemyslíš vážně"! No, myslím a kdyby Kájin nespal, tak by to pěkně schytal, protože on mi nevrátil do foťáku kartu. A taky by mě nenapadlo, že takový "chytrý" foťák mě nechá fotit bez karty.
Hele, ale to vše je nic, proti tomu, co mi píše Jitka druhý den - "že nemáš fotky nic není proti tomu, že já nemůžu na nohu". A je to. Vše je relativní!

25.12.2009 odesílám pozvánku na štěpánskou akci. První věta zněla - "vzhledem ke sněhovým podmínkám viz níže Vás srdečně zvu na pěší Jestřebí hory". Od Jitky mi přišel email - "Úplně jsi mě vyplašila že je jen pěší, ještě že jsem četla dál." Odpovídám "Jitko, že bys mě tak málo znala? Já půjdu pěšky, když můžu jet na lyžích??? To snad nemůžeš myslet vážně!!! I když to nebude za moc stát. Přišla odpověď - "Právě že tě znám tak mě ty první řádky přišly jako zlej sen z filmu."

- hele co vše se může za jeden víkend udát. Mám já to ale štěstí. V pátek volám na pevnou linku HS Deštné v Orl. horách a žádám info o sněhové pokrývce na hřebeni. Jméno nezaznamenávám. Postesknu si, že pro sjezdaře je info všude a pro běžkaře nikde, jestli by nešla dát větička o sněhových podmínkách na hřebenech k počasí na stránkách HS, ať nemusím otravovat. Pán mi odpovídá "dělají to centrálně, já to neovlivním, ale jsme tu pro Vás, teď jedu do Hradce Králové, navečer se vrátím a zajedu se podívat na hřeben". Naléhám, že to potřebuji vědět co nejdřív, že nás pojede víc, kterým to musím dát vědět, kdy si můžu zavolat. Říká "já Vám zavolám". Nakonec mně dal číslo mobilu, já jej hned prozvonila, aby měl moje číslo. Skutečně zavolal a řekl, že je ubruslený střed a vedle je stopa. Přátelé to jsou služby, že by jeden žasl. Taky žasnete se mnou?
- nakonec jsme to s Jardou zabrambořili (nevěřili) a v sobotu na Orlické nejeli. U pečení cukroví se mi to rozleželo. Neustála jsem to a v neděli 13.12.2010 jedu ráno, nakonec sama na Šerlich, protože jsem našla, že tam autobus i v neděli jede. Ve St. Městě nastupuji sama a ještě s lyžema. Řidič jde otevřít kufr. Schoulený, očividně mu je zima, autobus taky není přetopený. Dost nevlídně se na mě podívá. Říkám "mrzne, padá sníh, tak otravní lyžaři jedou s lyžema". Hele on se usmál, fakt se usmál. Jak málo stačí ke zlepšení nálady. Říkám "Šerlich", řidič "víte číslo", já "nevím". Ochotně jej dobu vyhledává (254) a prodává mně lístek na Šerlich. Raději, ale vystoupím až v Zákoutí, pro případ, že nepojede nahoru autobus.
- v Zákoutí čekám dobu na autobus. Přijede červené auto, vystoupí z něj muž, přijde slečna, bere si od muže foťák a spěchá na autobus. Muž odchází do domu. Za chvíli přijde a říká "začala nám sezona", já "ještě, že tak, zima si dává na čas, ale mám info od HS, že už to na hřebeni jde". Přistoupí blíž, podává mi ruku a říká "to jsem já, v pátek jsem byl na hřebeni, kde bruslili mladí ze Skuhrova a vedle mají stopu. Sestra mi říkala, že zde stojíte 30 minut. V kolik Vám jede autobus?" "Nevím, ale už jsem jeden rampouch, myslím, že už asi měl jet, jestli vůbec pojede." "Musím si skočit domů a když do té doby neodjedete, odvezu Vás nahoru." Bráním se, přeji si, aby jel autobus. Nejel, odvezl mě "taxi" pana Kubíčka z HS v Deštné. Cestou mi říká "nestihl jsem Vám do telefonu říct, že Vám můžu klidně zavolat, protože já jsem tu pro Vás a placený z Vašich daní". Hele, já jdu do kolen, i když je mám chromé. To je náhoda. Tak pan Kubíček jede v pátek navečer na hřeben, aby zjistil jestli tam můžou otravní lyžaři lyžovat. Zavolá mně, že už se na hřebeni lyžuje. V neděli jedu náhodou do Zákoutí, kde se objeví, když jej nejvíc potřebuji, udělá mně taxi na Šerlich a ještě mně řekne, že on tu je pro nás, že je placený z mých daní. Věřili byste tomu v dnešní době?" Nestačím se divit.
- to ješte není vše - HS Deštné má na Velké Deštné ten srub, do kterého si chodíme na čaj. A já jsem v sobotu před dvěmi lety ztratila zlatou náušnici. Nevěděla jsem kde, jen jsem zkusila zavolat, a to ještě až v neděli jestli by se mi podívali, až budou uklízet. Oni ji našli, skutečně, sice rozšláplou, ale našli! Prostě horskou službu v Deštném můžu jen a jen chválit a chválím.
- a dnes to ještě není vše. Celou dobu přemýšlím, jak se dostanu domů. Mám dvě možnosti - stopnout si lyžaře na parkovišti, nebo jít dolů pěšky (což je pro mě ta horší varianta). Cestou na Pěticestí na Bunkrovce dojíždím dva lyžaře. Odklízejí řepu, která je přes celou cestu. Říkám "taky to Ti hajní mohli vysypat vedle cesty že?" Jeden hoch říká "my jsme s Vámi byli na přejezdu v Harrachově, který jste dělala". "Jo a jak jste zde?" "Autem z Náchoda." A už není co řešit že, protože co? No přece mám odvoz domů, až k baráku a nemusím nikde mrznout. Mám já to, ale štěstí. Jenže kopli do vrtule a už jsem jim neviděla ani záda. Na Pěticestí jim říkám "kluci nějak si to zařídím, nemůžu Vás zdržovat." "To je dobrý, nám to do kopce nejde." Mezi řečí se dovídám, že už zde byli včera. Říkám "včera jsem pekla cukroví". Pavel říká "budeš mít sice napečené cukroví, ale sníh roztaje". Liduško slyšíš to, to je náš člověk!!! A proto přátelé cukroví - necukroví, úklid - neúklid, vánoce - nevánoce. Nic neuteče, ale sníh roztaje!!! Přeji Vám všem, abyste to vyhodnotili stejně. Můžu já si stěžovat za takový parádní, šťastný den? No řekněte, můžu??? A hned se mně chce víc péct, uklízet a v pohodě chystat vánoce.

- než jsme odjeli na Prvosenku, píšu poslední info, kde stojí, že odvoz zavazadel bude černým volvem, ať si předem zavolají panu Málkovi.
Děvčata (Míla s Pavlou) to přečetla jako černé volno a ve vlaku si říkala, "co nám je do toho, že nějaký Málek má černé volno, zavoláme mu až z Pece, až budeme všichni". Na parkovišti se pan Málek sám přihlásil. "Jedete na Prvosenku? To jsem já s tím černým volvem". A bylo jasno. Volvo, nebo volno, vždyť je to jedno.

- tuto sms mi poslali "dárečkové" z Prvního namazání 5.12.2009 z Dvorské boudy - "jdem na tůru horskou na chalupu Dvorskou, že nás vede Standa, bude zase sranda, nemůžem si pomoci příjdem kolem půlnoci". Paráda, ne?

- taky z Prvosenky - 4.12.2009 se pěšky vracíme k večeru ze Sněžky, máme v nohou přes 20 km horského, místy zasněženého terénu, když Maruška říká "začíná mě bolet druhé koleno. Hele ono jí je 79 let, běhá si 20 km po horách, aby jí konečně bolelo "zdravé" koleno. Jedno koleno má operované. No, chápete to? Já se můžu potrhat smíchy, protože v tu dobu, už mě bolelo všechno, sotva jsem dolezla na Prvosenku a Marušku bolí jen kolena. Ty jó, to máme důchodce!

- jedeme na Prvosenku. V Náchodě kupuji jízdenky, dostávám zvlášť do Trutnova a na Viamont. Ve Viamontu cestou do Svobody n. Úpou dávám průvodčímu jízdenky - prohlíží je a říká "Náchod, Náchod, Náchod" Samozřejmě, že jsem mu dala ty přehnuté, které platily do Trutnova. Říkám - "jsem slepá", Jirka říká - "jsi blbá a svádíš to na oči".
Hele, ono už to asi lepší nebude, protože já si ty jízdenky úmyslně přeložila, abych je na první pohled rozeznala a stejně dám průvodčímu jiné. Jo a to tam ještě padlo že "co od Tebe můžeme čekat na horách, když ani jízdenky nedáš správné".

- 28.11.2009 jedeme místo Orlických h. na kole na Jestřebky. Na Jestřebí b. - Pavel "cha, cha, jak to, že nejste na lyžích v Orlických?" říkám - "dnes jsme vymělili lyže za kolo".
Pavel - "v Krkonoších nebudete mít sníh" já - "buď v klidu, bude".
Jdu si sednout k Maruš, ze které vypadlo - "aby bylo tolik sněhu, že bude 2 hod. vyhazovat než půjde do práce a když se bude chtít dostat domů, tak se bude muset opět prokousávat hromadou sněhu". Fakt mě to rozesmálo, jak to ta Maruš ze sebe trefně a bez přemýšlení vyklopila.

Víte kdo je to "turistický magor"? Já už vím, určitě jej znáte.

Na podzim 2007 (v květnu jsem si zchromila koleno)- ke mně přijel Vláďa Červený z Červeného Kostelce a přivezl mi pár jablek, hrušek a ořechů ze zahrady a říká „ do zimy se musíš uzdravit, protože Ty jsi takový náš Škaroupka“. Hele nevypovídá to vlastně o osobnosti Vláďi??? A není to tak trochu pocta i pro mě???

- toto je z roku 2006, když jsem Vás začala zvát na akce emailem - Iva říká manželovi "co Ti má co nějaká Božena psát?" A přátelé ještě lepší je to, že se mně to báli říct, lezlo to z nich pod Hejšovinou jako z chlupaté deky, než jsme se tomu společně zasmáli.

- říkám (15.3.2009) "uděláme druhou vlnu, pomalejších lyžařů a kratší trasy" Jana říká "a my do ni budeme pomalu odpadávat".

- tady to taky nikdy nezapomenu - jedeme Jestřebky a u "Řehačky"(je to hodně dávno, to na Jestřebí b. byla ještě paní Řeháková a nikdo neřekl jinak než u Řehačky). Museli jsme si jít umýt hrnky, když jsme chtěli čaj, kávu, nebo grog. Nic jiného se nepodávalo a termosky byly, ale snadno rozbitelné. Před chalupou říká Jirka "Maru nám stačí jeden čaj dohromady". Tenkrát byl tento pár pro mě vzor, všechno je pryč.

- Jedeme z Meziměstí přes Javoří h. a Broumovské stěny do Náchoda. Vždy, když si vzpomenu, jak jsme se po 17.00 hod., kdy už se stmívalo, dobrovolně vzdali plánovaného občerstvení u Lidmanů (poslední bylo na Janovičkách před polednem), tak mě to rozesměje - no, schválně jestli i Vás - Liduška u Lidmanů řekla "nejedeme raději dál, abychom za světla projeli les a Sedmákovice?" Dobrý nápad jedeme dál, jako jeden hlas. Do Žďárek jedeme za svitu pouličních lamp, ale bezva, protože silnice není posypaná a je jen pro nás. A teď to hlavní - ve Žďárkách v restauraci z Lidušky vypadlo - "měla jsem strach jít k Lidmanům, aby nás, když si sedneme, někoho nenapadlo jet domů autobusem". Přátelé fakt smekám, je jim skoro 70 let a mají strach jít po 50. (83 VOLT) ujetých km na autobus. A ještě výrok Leoše - "skutečně vhodná trasa pro důchodce a chromé". Celkem jsme ujeli 65 km a vystoupali cca 1600 m, tudíž 98 VOLT km za jediný den.

- tento už je hodně starý - padá mokrý čerstvý sníh, stojí to za prd, nejde na to namazat. Liduška se na Šerlichu ptá Vláďi Škaroupky "jak Ti to jde?" Vláďa pokrčí a narovná čelo a říká "dal jsem si dvě a je to lepší".

- v neděli vstáváme se synem na autobusový zájezd do Jizerek druhý jeho výrok je "jen cvoci v neděli vstávají v 5.00 hod. ráno" a ten první? "já nikam nejedu".

- kdysi na Odolově se ptá Jana, "jaké to bylo minule?" Liduška "pěkné". Jana "na Tebe si musím dát pozor, Tobě se to líbí vždy".

- před 18 - 20 lety, ráno vystoupíme z vlaku - "mami, kdy už půjdeme domů?" matka macecha říká "už jedeme". Fakticky jsme jeli domů už od rána, jenže to trvalo celý den.